Marnost nad marnost a nic než marnost!

Dospěla jsem k závěru, že jsem zřejmě velmi marnivé děvče... Máte taky seznam věcí, které vás nenechají klidnými, přestože nikdo nic nevidí, o nic nejde, nic zásadního to neznamená a ve vás se i přesto všechno vaří a nejradši byste někam zalezli a plakali a litovali sami sebe pro ukrutnou nepřízeň osudu, který si pro svůj hněv vybral právě vás? Můj seznam je do nebes sahající!

Tak třeba..představte si situaci, kdy jdete na rande, milý už jistě čeká (!!!) a vy ještě narychlo kontrolujete jestli jste dokonalí...(neasy :D) vlasy-dobrý, mejkap-lepší to už nebude, oblečení-tak jak jste měli v plánu, A L E nehty!! zapomněli jste si nalakovat nehty!! (do rande zbývá 5-10 minut, vlastně už byste měli rychlostí blesku běžet na smluvenou schůzku) A L E  bez nalakovaných nehtů to prostě N E M Ů Ž E být O N O!!!! Tak popadnete lak (chvíli přemýšlíte kterou barvičku :D) a s dokonalostí Picassa si nalakujete nehty i na nožkách (co kdyby no...) a celí šťastní na to chvíli foukáte abyste se ujistili že lak ztuhnul a běžíte si dooblíknout bundičku a boty...a hádejte kde všude skončí ten hloupý lak na nehty!!! Takhle přeci nemůžete odejít..jak by to vypadalo! Rychle vyběhnete zpátky do patra a snažíte se zachránit co se dá (čímž to samozřejmě ještě pětkrát zhoršíte)..nakonec to není dokonalé, ale ujde to...a pak musíte vytáhnout z kabelky klíče a zamknout dveře a veškeré vaše snažení je spolu s lakem na nehty víte kde :DD 

Zřejmě si řeknete. že je to skutečně malichernost, a ona je..ALE mě to dokáže rozsekat na kung-pao a zkazit celý zbytek dne!! (zkoušeli jste si někdy v běhu seškrábat lak ze všech nehtů? doporučuji, báječná zkušenost!)

A co teprve pokud si doma zapomenu milované sluneční brýle (co kdyby svítilo, no ne)? Šátek (nesnáším když mi táhne na krk)? Naušnice (zvyk je železná košile :D)? Nedej bože Mp3 (bez toho nejdu dál než na zahradu)!!! To mám vždycky chuť se zastavit a plakat a plakat..nebo někoho zbít (na to samozřejmě nemám dostatek odvahy, co kdyby mi to ten někdo chtěl vrátit)..rozumíte...emocionální hurikán..to si umí představit snad jen někdo kdo je tímto postižený stejně jako já..

Podobná panika mě stíhá taky třeba když mi v autě nehraje cédéčko, které k řízení potřebuju stejně nutně jako benzín..(mám k němu zvláštní citový vztah, jmenuje se "Přírodní lyrika" a je od drahé Katie a tak prostě..) Zkuste si to představit..nutně potřebujete jet třeba k doktorovi..už tak je vám dost mizerně, sednete do auta, pustíte rádio a Přírodní lyrika prostě N E J E D E! Naprosto bezdůvodně..a už to začíná, emoce stoupají a vy se snažíte je nějak zvládnout, nádech, výdech, vytáhnout cédéčko, opatrně očistit (nevím proč se to dělá, ale je to první co mě vždycky napadne) a vložit zpátky, zmáčknout "play"...a N I C !! Emoce vás začínají ovládat..zkusíte resetovat celé rádio, znovu "play" a znovu N I C! Tyto dva kroky zopakujete ještě jednou, čímž nedosáhnete absolutně ničeho. Pak vyndáte rádio a možná s ním trochu uhodíte o přístrojovou desku (co kdyby) čímž opět nedosáhnete ničeho. Se slzami v očích odříkáte modlitbu "cédéčko prosím, prosím hraj už nebo mě trefí šlak" a překvapivě ani po tomto zoufalém kroku nedosáhnete toho aby začalo hrát. Uchýlíte se k poslední možné záchraně a to pomačkání všech čudlíků které na rádiu najdete, a jediné čeho dosáhnete je samozřejmě to, že veškeré rádiové stanice co zatím hrály pošlete do věčných lovišť a už nikdy nenajdete ani toho dědka Kachličku. Nemusím zdůrazňovat že v tuto chvíli jste již emocemi naprosto ovládnutí a chováte se zcela iracionálně. Možná taky ve vzteku bouchnete do volantu čímž zablokujete řízení...a pak sedíte půl hodiny zoufalí, zpocení v autě a snažíte se to odblokovat (protože nevíte, že se musí pohnout současně s volantem i s klíčkem v zapalování, což by mělo být povinně napsané na každém volantu)..a když se vám to konečně povede, jste už v takovém stavu, že byste v žádném případě neměli řídit. Ale to si neuvědomujete žejo...Potom když vyjíždíte z garáže taky možná trochu odřete/ohnete zrcátko čímž to celé završíte a na jízdu k doktorovi byste si nejradši zavolali sanitku... takže tak to je když vás pohltí emoce, dejte si na to pozor ano? :D

A takhle bych mohla pokračovat dááál a dááál, protože takových malicherností mám tisíc.. (třeba když si zákoník polijete kafem... uschne to, číst se to dá, ale U Č I T se z toho prostě nedá a nedá!! a že takových zákoníků zlitých kafem mám...:D) No jo..každý jsme nějaký..já jsem si o sobě myslela, že jsem vcelku normální, ale jak to tak po sobě čtu, asi jsem spíš trochu divná...ale tak..buďme tolerantní..mějme rádi divné lidi!

Mějte se famfárově..díky čau!